Hrad Strečno

První písemná zmínka o kamenném hradu Strečno pochádza z roku 1316, kde se poprvé zmínil Strečskšé panství. V tom čase už muselo mít panství hlavní sídlo v podobě hradu, ačkoliv z nňej pravřdďpodobně stála jen stržzná věž.

Historie hradu Strečno

Vznik a raný vývoj

Založení hradu se připisuje rodině Balašovců. Předpokládá se, že hrad vznikl na starším základě, pravděpodobně slovanského hradiště. Jádro hradu, které mělo polygonální půdorys s plochou přibližně 400 m² (tzv. malý hrad), se datuje do první poloviny 14. století. Skládalo se z hranolové strážní věže, cisterny vytesané ve skále a menší obytné budovy v severovýchodním rohu opevnění. Od počátku své existence sloužil hrad jako ochrana mýtné stanice, která se nacházela u brodu přes řeku Váh pod hradem. Hrad je také zmiňován v době vlastnictví Matúšem Čákem jako centrum většího feudálního panství Strečna.

Rozšíření hradu

Na konci první poloviny 14. století došlo k doprostavení předhradu. Na začátku 15. století získala hrad královna Barbora Celjská, která postavila severní palác a hradní kapli. Vstup do hradu byl přesunut do Branské věže s předbraním. V tomto období byla také postavena druhá hranolovitá věž, která uzavírala severní předhradí. Přeměna hradu na ucelený opevněný objekt byla dokončena výstavou hradeb se třemi podkovovitými baštami a jednou polokulovou baštou chránící hlavní bránu. Současně se součástí areálu stala i 88 metrů hluboká studna na hlavním nádvoří.

Úpadek a renesanční přestavby

Po období stavebního rozvoje nastal začátkem 16. století úpadek hradu způsobený častou změnou majitelů. V letech 1444 až 1469 byl majetkem Pongráčovců z Liptovského Mikuláše, kteří vlastnili i nedaleký Starý hrad. Mezi dalšími významnými vlastníky patřili Pavel Kiniž, Jan Zápoľský, i Mikuláš a Peter Kostkovci. Tento nestabilní stav se změnil až ve druhé polovině 16. století, kdy hrad přešel do majetku Mikuláše a Františka Dersffyovců, kteří provedli sérii renesančních přestaveb.

Období úpadku a válečné škody

Po období rozkvětu střídal hrad Strečno více majitelů, ale hrad už nikdy nezískal svůj vzhled z konce 17. století. Na počátku 20. století se na zchátralém stavu památky negativně podepsal také prodej Samuelovi Hahnovi, který hradní ruinu rozebíral a rozprodával jako stavební materiál.

Během bojů ve Slovenském národním povstání byl hrad poškozen německým dělostřeleckým útokem na pozici Československé armády a francouzských partizánů. Špatný stav hradeb navíc ohrožoval bezpečnost provozu na hlavní silnici pod ním. Z tohoto důvodu se v 60. letech 20. století začalo nahlas hovořit o naléhavé potřebě rekonstrukce.

Rekonstrukce a současný stav

Komplexná obnova se nakonec začala a skočila v roce 1974 a trvala 21 let (do roku 1995), Co bylo způsobeno její obrovskou technologickou a finanční náročností. Rekonstrukce však nebyla přijata zcela bezvýhradne – zejmená kvůli rozsáhlému použití nových, uznávaných betonových konstrukcí, coč vedlo k vizuální změne charakteru hradu. Původně totiž hradištní ruiny, zbytky palácu a věží tvořily s okolní skalní masou jednotný a romantický kompoziční celek. V pozdějších letech proběhly také nezbytné sanace práce zaměřené na statické zabezpečení hradištní skály.

V současnénosti hrad spravuje Považské muzeum v Žilině. V interiéru se nachází stála expozice prezentující archeologické nálezy z okolí, stejně jako celkovou historii tohto majestátního sídla.

Žofia Bosniaková (1609 – 1644) bola uhorská šľachtičná, známa predovšetkým svojou mimoriadnou dobročinnosťou, hlbokou zbožnosťou a nezištnou pomocou chudobným a chorým. V regióne horného Považia a na celom Slovensku je dodnes uctievaná ako symbol láskavosti a svätica ľudu.

• Pôvod a život: Narodila sa na hrade Šurany v rodine baróna Tomáša Bosniaka. Po predčasnej smrti prvého manžela Michala Serényiho sa vydala za Františka Vešeléniho (Wesselényiho), neskoršieho palatína, a usadila sa na hrade Strečno a v kaštieli v Tepličke nad Váhom.

• Sociální cítění: V Tepličce nad Váhom založila chudobinec (útočiště pro chudé a nemocné) se špitálem. Osobně rozdávala jídlo, léky a oděv bez ohledu na původ či náboženství poddaných. Z tohoto období pochází i tradice pečení malých chlebíčků, tzv. „bosniakov“.

• Zázračně neporušené tělo: Zemřela mladá, ve věku 34 let, a byla pochována v kryptě hradu Strečno. Když po desetiletích kryptu otevřeli císařští vojáci, její tělo našli téměř neporušené, což vedlo k masovému vzniku legendy o její svatosti.

• Uctívání a tragický incident: Její mumifikované ostatky byly následně přeneseny do loretánské kaple v kostele v Tepličce nad Váhom, kde byly po staletí cílem poutníků. V dubnu 2009 její tělo psychicky narušený muž přímo v kapli zapálil a zničil.

Žofie Bosniaková dodnes zůstává jednou z nejvýraznějších a nejoblíbenějších ženských postav slovenské historie, vnímaná jako ztělesnění milosrdenství a obětavosti.

 

Přístup a doprava

 

Prohlédněte si ubytování v okolí

Fotogalerie hradu Strečno: