Máte už dost přeplněných turistických stezek a hledáte blízko Žiliny něco, co ve vás probudí skutečného objevitele? Seznamte se s vrchem Hoblík, nezaměnitelnou skalní dominantou v Lúčanské části Malé Fatry, která se hrdě tyčí přímo nad obcí Višňové.

Jestliže jste někdy cestovali autem přes Turčianskou kotlinu, pravděpodobně vás upoutaly pohledem dva nezaměnitelné kopce. Jsou jako sourozenci, kteří se vzájemně doplňují. Co se stane, když se v jednom pohoří setkají dva absolutní protiklady? Vznikne z toho turistický zážitek, na který jen tak nezapomenete! Dvojice ikonických vrcholů Tlstá a Ostrá, tyčící se nad malebnou Turčianskou kotlinou přímo z Gaderské a Blatnické doliny, nabízí dokonalý horský kontrast. Zatímco jedna vás okouzlí svou rozlehlostí a klidem, ta druhá prověří vaši odvahu na skalách a řetězech.

Geologie a jeskyně

Masív Tlsté a Ostré představuje dominantní skalní útvary z vápenců a dolomitů s hlubokými kaňony. Vápencové podloží Tlsté je doslova „děravé“. Nachází se zde množství jeskýň, které jsou dôležitými archeologickými a zoologickými lokalitami:

• Jeskyně Mažarná: Nejznámější volně přístupná jeskyně v masivu Tlsté. Má monumentální vstupní portál a v minulosti sloužila jako sídliště neolitického člověka i jako úkryt pro medvěda jeskynního (Ursus spelaeus).
• Vzácní obyvatelé (Netopýři): Jeskyně je důležitým zimovištěm pro několik druhů netopýrů. Nejčastěji zde můžete potkat vrápence malého a netopýra velkého. Právě proto je důležité v zimních měsících jeskyni navštěvovat potichu, aby se spící netopýři neprobudili, co by pro ně mohlo být v mrazech fatální.

Flóra: Klenotnice vzácností

Díky vápencovému podkladu a členitému terénu zde najdeme druhy, které na kyselých půdách střední části pohoří nerostou:

• Reliktní borovicový les: Na extrémních skalních hranách a hřebenech přežívají zakrslé borovice, které tu zůstaly jako pozůstatek z doby ledové.
• Vzácné květy: Na jaře zde kvete symbol této oblasti – poniklec slovenský. Později se přidává plesnivec alpínský, astra alpínská či vzácný hvozdík lesklý (západokarpatský endemit).

Fauna: Království dravců a šelem

Nedostupnost skalních stěn vytváří ideální útočiště pro citlivé druhy:

• Kamzík vrchovský tatranský: Do této oblasti byl uměle vysazen v 50. letech 20. století. Ačkoliv nejde o původní lokalitu, populaci se zde ve skalních stěnách Tlstej a Ostrej mimořádně daří.
• Dravci: Ve skalních dutinách hnízdí sokol stěhovavý a výr velký.
• Šelmy: Členitý terén Gaderské a Blatnické doliny, které masív obklopují, je domovem rysa ostrovida, který ve skálách nachází ideální místa k odpočinku.

1. Přístup a doprava

• Autem: Ze Žiliny nebo Martina směrem na Turčianské Teplice, odbočka na obec Blatnica.
• Parkování: Na konci obce Blatnica u památníku SNP se nachází velké placené parkoviště (cca 6 €/den). Alternativou je parkoviště v centru obce (cca 3 €/den).
• Autobusem (SAD): Linky jezdí z Martina. Nejlepší je vystoupit na zastávce Blatnica, konečná, která je hned u vstupu do dolin.

2. Doporučené turistické trasy

Většina turistů volí okružní trasu, aby absolvovali oba vrcholy najednou, což trvá přibližně 6 – 8 hodin (v závislosti na kondici).

Možnost A: Klasický okruh (Doporučené pořadí kvůli výhledům)

• Trasa: Blatnica – Gaderská dolina – Vápenná dolina (modrá značka) – Jeskyně Mažarná – vrchol Tlstá – Lubená – Zadní Ostrá (zelená značka) – vrchol Ostrá – Muráň – Konský dol (žlutá značka) – Blatnica.
• Zajímavosti: Cestou uvidíte obrovskou jeskyni Mažarnou a projdete ikonickým skalním oknem na Ostré.

Možnost B: Přímý výstup na Tlstou

• Trasa: Z Gaderskej doliny modrou značkou  cez Vápennú dolinu. Je to strmý výstup, ktorý trvá cca 3 – 3,5 hodiny na vrchol.

Možnost C: Přímý výstup na Ostrou

• Trasa: Z Blatnice žltou značkou  cez Konský dol. Je to o niečo kratšia trasa ako na Tlstú, ale záverečný úsek na vrchol Ostrej je skalnatý a zaistený reťazami.

3. Náročnost a technické úseky

• Převýšení: Celý okruh má převýšení více než 1 000 metrů, což z něj dělá středně náročnou až náročnou túru.
• Technické pomůcky: Pod vrcholem Ostré se nacházejí řetězy a skalní schody. Není to extrémně nebezpečné, ale vyžaduje to jistý krok a absenci strachu z výšek.
• Terén: Po dešti může být vápencový podklad (zejména v oblasti Tlstej a Mažarnej) velmi kluzký.

Mapa lokality Tlstá a Ostrá:

 

Prohlédněte si ubytování v okolí

Fotogalerie:

První písemná zmínka o kamenném hradu Strečno pochází z roku 1316, kdy se poprvé zmiňuje Strečnianské panství. V té době už muselo mít panství hlavní sídlo v podobě hradu, i když z něj pravděpodobně stála jen strážní věž.

Historie hradu Strečno

Vznik a raný vývoj

Založení hradu se připisuje rodině Balašovců. Předpokládá se, že hrad vznikl na starším základě, pravděpodobně slovanského hradiště. Jádro hradu, které mělo polygonální půdorys s plochou přibližně 400 m² (tzv. malý hrad), se datuje do první poloviny 14. století. Skládalo se z hranolové strážní věže, cisterny vytesané ve skále a menší obytné budovy v severovýchodním rohu opevnění. Od počátku své existence sloužil hrad jako ochrana mýtné stanice, která se nacházela u brodu přes řeku Váh pod hradem. Hrad je také zmiňován v době vlastnictví Matúšem Čákem jako centrum většího feudálního panství Strečna.

Rozšíření hradu

Na konci první poloviny 14. století došlo k doprostavení předhradu. Na začátku 15. století získala hrad královna Barbora Celjská, která postavila severní palác a hradní kapli. Vstup do hradu byl přesunut do Branské věže s předbraním. V tomto období byla také postavena druhá hranolovitá věž, která uzavírala severní předhradí. Přeměna hradu na ucelený opevněný objekt byla dokončena výstavou hradeb se třemi podkovovitými baštami a jednou polokulovou baštou chránící hlavní bránu. Současně se součástí areálu stala i 88 metrů hluboká studna na hlavním nádvoří.

Úpadek a renesanční přestavby

Po období stavebního rozvoje nastal začátkem 16. století úpadek hradu způsobený častou změnou majitelů. V letech 1444 až 1469 byl majetkem Pongráčovců z Liptovského Mikuláše, kteří vlastnili i nedaleký Starý hrad. Mezi dalšími významnými vlastníky patřili Pavel Kiniž, Jan Zápoľský, i Mikuláš a Peter Kostkovci. Tento nestabilní stav se změnil až ve druhé polovině 16. století, kdy hrad přešel do majetku Mikuláše a Františka Dersffyovců, kteří provedli sérii renesančních přestaveb.

Období úpadku a válečné škody

Po období rozkvětu střídal hrad Strečno více majitelů, ale hrad už nikdy nezískal svůj vzhled z konce 17. století. Na počátku 20. století se na zchátralém stavu památky negativně podepsal také prodej Samuelovi Hahnovi, který hradní ruinu rozebíral a rozprodával jako stavební materiál.

Během bojů ve Slovenském národním povstání byl hrad poškozen německým dělostřeleckým útokem na pozici Československé armády a francouzských partizánů. Špatný stav hradeb navíc ohrožoval bezpečnost provozu na hlavní silnici pod ním. Z tohoto důvodu se v 60. letech 20. století začalo nahlas hovořit o naléhavé potřebě rekonstrukce.

Rekonstrukce a současný stav

Komplexná obnova se nakonec začala a skočila v roce 1974 a trvala 21 let (do roku 1995), Co bylo způsobeno její obrovskou technologickou a finanční náročností. Rekonstrukce však nebyla přijata zcela bezvýhradne – zejmená kvůli rozsáhlému použití nových, uznávaných betonových konstrukcí, coč vedlo k vizuální změne charakteru hradu. Původně totiž hradištní ruiny, zbytky palácu a věží tvořily s okolní skalní masou jednotný a romantický kompoziční celek. V pozdějších letech proběhly také nezbytné sanace práce zaměřené na statické zabezpečení hradištní skály.

V současnénosti hrad spravuje Považské muzeum v Žilině. V interiéru se nachází stála expozice prezentující archeologické nálezy z okolí, stejně jako celkovou historii tohto majestátního sídla.

Žofia Bosniaková (1609 – 1644) bola uhorská šľachtičná, známa predovšetkým svojou mimoriadnou dobročinnosťou, hlbokou zbožnosťou a nezištnou pomocou chudobným a chorým. V regióne horného Považia a na celom Slovensku je dodnes uctievaná ako symbol láskavosti a svätica ľudu.

• Pôvod a život: Narodila sa na hrade Šurany v rodine baróna Tomáša Bosniaka. Po predčasnej smrti prvého manžela Michala Serényiho sa vydala za Františka Vešeléniho (Wesselényiho), neskoršieho palatína, a usadila sa na hrade Strečno a v kaštieli v Tepličke nad Váhom.

• Sociální cítění: V Tepličce nad Váhom založila chudobinec (útočiště pro chudé a nemocné) se špitálem. Osobně rozdávala jídlo, léky a oděv bez ohledu na původ či náboženství poddaných. Z tohoto období pochází i tradice pečení malých chlebíčků, tzv. „bosniakov“.

• Zázračně neporušené tělo: Zemřela mladá, ve věku 34 let, a byla pochována v kryptě hradu Strečno. Když po desetiletích kryptu otevřeli císařští vojáci, její tělo našli téměř neporušené, což vedlo k masovému vzniku legendy o její svatosti.

• Uctívání a tragický incident: Její mumifikované ostatky byly následně přeneseny do loretánské kaple v kostele v Tepličce nad Váhom, kde byly po staletí cílem poutníků. V dubnu 2009 její tělo psychicky narušený muž přímo v kapli zapálil a zničil.

Žofie Bosniaková dodnes zůstává jednou z nejvýraznějších a nejoblíbenějších ženských postav slovenské historie, vnímaná jako ztělesnění milosrdenství a obětavosti.

 

Panoramatický pohled na hrad Strečno:

Přístup a doprava

 

Prohlédněte si ubytování v okolí

Fotogalerie hradu Strečno:

Tento vrch je bohatý na svoju históriu i užitočným zdrojom ťažby vápenca, ako aj obľúbeným cieľom cyklistov či turistov. Zaujme najmä pre svoje výhľady, vďaka ktorým sa nám otvorí panoráma na celé mesto Žilina. Môžeme sa naň vybrať zo Strečna cestou, ktorá vedie priamo okolo hradu, alebo aj z obce Stráňavy. Prípadne je tu zaujímavá trasa z obce Višňové na vrch Minčol a následne na Polom.

Vlkolínec je dřevěná osada – rezervace lidové architektury SR zapsaná do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Je ukázkou středověkého sídla s architekturou podhorské oblastí. V současné době má obec stále své trvalé obyvatele. Během letní sezóny se zde konají kulturní akce, kde můžeme být účastníky lidové hudby nebo si prohlédnout ukázky práce řezbářů a lidových řemeslníků.

Starý hrad zohrával v minulosti strategickou úlohu vzhľadom na svoju polohu. Ovládal dôležitý brod cez rieku Váh v Strečnianskej úžine. Bol to dôležitý prechod z horného Považia smerom na Turiec a Liptov. Bol zároveň aj mýtnou stanicou. Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1323, spomína sa však nepriamo už v roku 1235.

Oblast vznikla valašskou kolonizací, která probíhala od 15. do 18. století, a patřila Strečnianskému panství. V okolí se nachází množství turistických i cyklistických stezek. Lokalita je atraktivní také pro svůj hojný výskyt hub.

Neďaleko Žiliny se nacházá Národní přírodná rezerváce Súľovské skaly, která je charakteristická svými nezaměnitelnými špicatými skalami tvořenými zlepencem. Vznikli v období třetihoru (eocén), když řeky unášaly okruhliaky vápencov a dolomitov, které se usadili a stmelili do mocných vrstev, následně zvrásněných tektonickými pohyby.

Na relativně malé ploše se nacházejí různorodé skalní útvary – věže, jehly, okna či homoly bizarních tvarů. Mezi nejznámější patří Gotická brána a jeskyně Šarkania diera. Nachází se zde také zřícenina Súľovského hradu. Turistické chodníky jsou nenáročné, přístupné ze Žiliny přes obec Lietavská Závadka nebo z Bytče. Území podléhá 5. stupni ochrany.

1

Jeskyně Šarkania diera

Jeskyně Šarkania diera je volně přístupná jeskyně a národní přírodní památka dlouhá přibližně 60 metrů. Je známá především jako významné archeologické a paleontologické naleziště.

8

Jaterník podvojný

Je to chráněný a oblíbený objekt jarních fotografů. Kdy a kde ho v Súľově hledat? Období kvetení: Patří mezi první posly jara. V Súľovských skalách kvete už velmi brzy, obvykle v březnu a dubnu, často ještě předtím, než se stromy úplně zazelenají.

9

Koniklec slovenský

Koniklec (Pulsatilla) je jedna z nejkrásnějších a nejvýraznějších jarních bylin, známá svými velkými zvonkovitými květy. Slovenský unikát: Na Slovensku (včetně Súľovských skal) roste nádherný koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), který je západokarpatským endemitem – to znamená, že nikde jinde na světě než v našich a přilehlých horách ho v přirozeném prostředí nenajdete.

2

Ztracený budzogáň

Ztracený budzogáň (neboli také Zbyňovský budzogáň) je unikátní skalní útvar a vyhledávaná turistická atrakce, která se nachází v Súľovských vrších, na svahu pod vrchem Žibrid, nedaleko obce Zbyňov a Rajeckých Teplic.

Čti více...

5

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

6

Gotická brána

×

Fauna Súľovských skal

V tichých zákoutích žije výr skalní (Bubo bubo), který je ohrožený hlavně ničením hnízd. Ve skalních stěnách hnízdí také vrabec obyčejný a sokol myší. Rys ostrovid se v oblasti vyskytuje jen přechodně. Často zde můžete potkat veverku obyčejnou.

Flóra Súľovských skal

Na území se vyskytuje mnoho endemických rostlin, například soldanelka karpatská, poniklec prostřední, klinček lesklý a prvosienka holá. Z horských druhů tu najdeme horec Clusiov, zvonček maličký, žltohlav európsky a mnoho druhů orchideí.

Turistika v Súľovských skalách

Cesta pokračuje po modré značce  - Křížové cestě směrem k Roháčskému sedlu (přístřešek, lavičky). Odtud se vydáme po zelené značce  k vyhlídce a k Skalnímu oknu. Zde je terén mírně náročnější a prověří naši obuv.

Úsek po zelené značce nabízí krásné výhledy, ale buďte ostražití, zrázy jsou hluboké. Následně přejdeme na žlutou značku 🟡 směrem k Lůce pod Roháčem. Závěrečný výstup k jeskyni Šarkania diera vede po žebřících a strmém podloží – doporučujeme pevnou obuv a zvýšenou opatrnost.

Mapa trasy:

 

Prohlédněte si ubytování v okolí

Fotogalerie:

Hrad Lietava se nachází 10 km od Žiliny na okraji Súľovských vrchů. Svou rozlohou (1 hektár) patří mezi největší a nejkrásnější zachované zříceniny ve střední Evropě. Od roku 1999 se o jeho záchranu a citlivou obnovu stará Sdružení pro záchranu Lietavského hradu. Hrad je celoročně volně přístupný, přičemž v části středního hradu najdete expozici archeologických nálezů a historie.